Mám pocit, že narazit na slunečnicové pole je u nás rok od roku těžší. Abych splnil své předsevzetí nalézt fotogenický sluneční lán, musel jsem vyrazit do vzdálenosti více než 50 km (a to vůbec nepočítám ty kilometry, které jsem při hledání najezdil křížem krážem 🙂 ). Naštěstí jižní uherskohradišťsko je v tomto ohledu jistotou a nezklamalo ani tentokrát.

Že hledání stálo za to jsem pochopil hned, když jsem široké slunečnicové pole spatřil. Slunečnice jsou nádherné a majestátné květiny, na které je opravdu radost pohledět. Slunečnice jsem tedy pečlivě zvěčnil fotoaparátem, pokochal jsem se a při tom mě bleskla hlavou myšlenka, že toto místo je jako stvořené pro další pokus na téma: „Hraji si na portrétního fotografa“.